Úterní zamyšlení

4. listopadu 2008 v 20:51 | Kate |  Denní postřehy a jídelníčky
Musím se smát, nevím, jestli je to smích plný bolesti, ironie nebo možná už jen odevzdání se do rukou osudu. Nastíním situaci...

Poslední dobou se mnou do posilky občas chodí kámoška, uznávám, je to docela příjemná změna, ale o to tady nejde. Dnes jsme se nějak dostaly k tématu délky života a ona mi řekla, že já při svém zdravém životním stylu a cvičení, zde budu nejmíň do sta let.

Já? Hm, ani nechci domýšlet, jak mám zničený zažívací trakt díky těm tunám jídla spořádaného v krátkém čase. Čím dál hůř se moje tělo vyrovnává s následky přežrání, a to nemluvím o těch psychických. Cítím to sama na sobě, tělo stárne a už tak dobře netráví jako dřív. Bolí mě žaludek, je mi hrozně, potím se jako vůl - fuj, nesnáším tyhle stavy!! Psychika je někde v pr.

A já přesto všechno neustále hledám lásku v množství přijatého jídla. Ano, říká se tomu emoční hlad, což je přesně můj problém. Kolik toho ještě budu muset sníst, abych zahnala prázdnotu v srdci? Kolikrát se mi ještě zatemní mozek a já do sebe budu cpát všechno, na co mé oko pohlédne jen proto, abych ukojila nějaký hlas v mé hlavě, který mi tvrdí, že díky jídlu alespoň na chvíli zapomenu na všechny problémy, na chvíli se utlumí všechna bolest. Zase jsem jen já a jídlo, svět kolem mne neexistuje, všechno je mi jedno. Když na to přijde, jsem schopna zpřetrhavat všechna přátelství, všechna pouta, která mě svazuji, jen když jsem se svým zachráncem, jídlem. Jenže si neuvědomuji, že mě táhne do temné uličky, ze které se čím dál hůř vrací..

... Tohle se mi dnes honilo v hlavě a měla jsem potřebu své myšlenky zveřejnit ...

Naštěstí dnešní den nebyl z těch, které výše popisuji. A doufám, že ani zítra, pozítří, za týden, za měsíc se nic podobného nestane..
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 klikli klikli | Web | 4. listopadu 2008 v 20:52 | Reagovat

ahoj kukni na web ak ces vedet neco nove o svojom vebe

2 Káťa Káťa | Web | 4. listopadu 2008 v 21:17 | Reagovat

To je přesně jako by to bylo z mé hlavy. Ale úplně.

A přesně proto, že si moc dobře uvědomuju, kde je u mně problém, se snažím s ním pracovat. Protože nechci úplně zmagořit. Je to fakt v hlavě. Já doufám, že, až zas přijde nějakej problém a já budu mít chuť se zase zavřít a využít toho falešnýho kamaráda, kterej je sice vždycky po ruce a nikdy nezklame, zato časem působí potíže, dokážu s chladnou hlavou popřemýšlet, jestli tohle opravdu chci. Jestli chci donekonečna uvíznout v tomhle bludným kruhu nebo jestli právě tenhle okamžik, kterej ustojím, není začátkem svobody.

3 darkness darkness | E-mail | Web | 5. listopadu 2008 v 0:34 | Reagovat

ale když s eto veme kolem a kolem tak žiješ zdravě.....já teda v okolí nemám zrovna lidičky co by minimálně 3x tejdně zaskočily do posilky....jasně jednou, dvakrát do měsíce se přežereš, ikdyž zrovna u tebe si na nějakej článek kde bys psala že si se přežrala nevzpomínám no, ale tejnak.......kolem mě lidi žerou bílý rohlíky se salámama, každej tejden pizzy, fastfood, sušenky.....to co moje kámoška spořáda za den za sladký nebo nezdravý věci já mám na týden či na dva a to mám ještě výčitky...je věc jiná, že ona i potom všem mám 51kg a Já 86, ale proncip tady je.......jo co jinak ta nová práce? co přesně děláš?

4 Jijky Jijky | Web | 5. listopadu 2008 v 12:41 | Reagovat

Ahojík Kate :)

No, to co popisuješ dobře znám...

Dřív jsem na tom byla stejně...ted už jsem se dost dlouho nepřejedla, ale ty následky mám taky do těd...I když to čím dál víc ustupuje...naštěstí.

Ty pocity jsem dřív mívala taky a mohla sem si namlouvat jak jsem chtěla, že jídlo je zbytečnost, ale nešlo to..potřebovla jsem ho.

Jenže cesta ven existuje, jen si každý musí najít tu svoji :)

mě třeba pomohlo, že začala škola, já začala podnikat různý akce, našla sem si přítele(nebo spíš on mě :D), a všechny pronlémy sem tak nějak házela za hlavu - a najednou nebyly...včetně přejídání...

Zkus se někdy pořádně zapřemýšlet, nebo si vypsat, proč je to k ničemu se přejídat...je přece plno důvodů - přijatý kalorie, bude ti zle, cítíš se těžce, trápí tě špatný svědomí...a pak si řekni - stojí mi to za to?

určitě přijdeš na to, že ne.. Že člověk se prostě ,,vyplatí" když si ten svůj život užívá, bere to s nadhledem a nic si nevyčítá....přetan si to vyčítat, když se přejísš....a třeba už se ti to příště nestane....

Držím palce! :)

papa, J. .)

5 viky viky | 5. listopadu 2008 v 13:45 | Reagovat

Asi by to chtělo nějakého chlapa.Jídlo zaženeme láskou,budeme žít láskou a na jídlo a ostatní trápení nepomyslíme. Budeme šťastný-zamilovaný.Jak pozoruju na blozích,máme toho spousty z nás hodně podobnýho,tak kdo už přijde na tu cestu ven z tohodle kolotoče. To co tu popisuješ,je problém mnoha z nás,já se třeba bojim,jak je to s mym žaludkem a se srdcem,mám strach,že z toho blití mám žaludek zničenej-i když bolesti nejsou a srdce oslabený. Když se zamyslíme nad svou zdravotní stránkou,tak už to by nás mělo nakopnout k nepřejídání se a žít zdravě,tak proč to sakra nejde..Jsme silný,zvládnem to a jednou budem šťastný! Moc Ti přeju ať tyhle stavy odezní a jsi šťastná a spokojená! Je to trochu zmatený komentík,ale napsala jsem to,jak to cítím..

6 Annie Annie | Web | 5. listopadu 2008 v 19:26 | Reagovat

S tim prejidanim je to psycho to verim, ale kazdy to ma jinak, treba u tebe to je spis o psychice. Ja mela tyhle stavy tak 2-3 tydny po tom, co jsem zacala "jist" po tom mym chytrym jidelnicku 500kcal denne. Samozrejme ze telo potom nedokaze reagovat tak dobre, pekne sem si tim zkomplikovala zivot. V tech prezirackach jsem snedla vsechno, co se do me veslo ze sem pak nemohla ani chodit tak sem musela jenom lezet. Asi jen diky zazraku sem pribrala jen par kil..

Taky posledni dobou dost premyslim o tom, cim jsem si prosla, je to az docela ironie. Behem pul roku nezrani a necviceni jsem prisla o vsechnu svalovou hmotu na tele, zustal mi jen tuk. No a ted se snazim mit zas jen svaly a tuk zadny, ale zas je to dalsi extrem..nevim, treba je to nejaka uchylka se takhle "modofikovat" ;) kazdopadne s tim jidlem si to musis urovnat hlavne v hlave. Pokud mas stalej prisun jidla tak by telo nemelo mit "chut na to " se prejist. Pokud tim ale resis problemy, je to neco jineho..Doufam ze se toho ale brzy zbavis a bude lip! drzim palecky

7 Annie Annie | Web | 5. listopadu 2008 v 19:32 | Reagovat

jo a diky moc za koment. Zitra si jedu vyzvednou objednane rukavicky do posilky tak mi ten synephrine snad daji k tomu, pokud ho maji na prodejne :)..

8 sporty sporty | Web | 5. listopadu 2008 v 21:37 | Reagovat

jojo ta smrcha jidlo je proste velka mrcha...)) co bych dala za to vratit se tak 2 roky zpatky co jsem jidlo neresila a byla hubena - ted uz to neumim bud se hlidam nebo se musim precpat.:) jeje je to asi boj do konce zivota - kolikrat premyslim nad tim co se bude dit az budu jednou tehotna.:)) hihi takze uplne tve dumani chapu...)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama